Česká televize (potažmo i Český rozhlas) se definují již řadu let jako politický fetiš, čímž principiálně přispívá ke svojí nedůvěryhodnosti, a potlačuje svoji základní roli – nejen ze zákona – zejména jako kulturní instituce . Proto vznikl tento tzv. ZÁKLADNÍ NÁVRH (který je vypracován podle jednotlivých „SEDMI“ bodů) komplexního a principiálního řešení mnohaleté situace:
Zestátnit ČT a ČRo (zákonem do jednoho kulturního CELKU (Tzv. „SEDM“ důvodů proč spojit českou televizi s českým rozhlasem + jak to neudělat špatně + vznik českého OFCOMu)
Základní technická a programová REFORMA ČT A ČRo = dva televizní kanály + tři rozhlasové okruhy + regionální stanice (bez ženevských kmitočtů, apod.) + programové kulturní algoritmy (odůvodnění: mj. protože všichni, zejména ČT!, vysílají „totéž“ = stávající PERMANENTÍ PROGRAMOVÁ KRIZE ČT = neexistuje vymahatelný Kodex koncesionářů)
Základní ekonomická reforma ČT a ČRo. = Například: neexistuje základní strukturovaná ekonomika, tj. oddělení výnosů a nákladů vztažených k produktu (viz. audience share) a ostatních, tj. režijních nákladů a výnosů (takže nikdo není schopen dodnes říci, kolik ČRo a ČT mají vlastně stát, aby plnily svoje zadání),
- neexistuje proto i zpětná vazba (např. útvar controllingu v Čro byl kdysi zrušen).
ŘÍZENÍ ČT A ČRo – = Rada média o cca 50 – 70 členech podle relevantních skupin koncesionářů = z tohoto složení vznikne správní rada
ARCHIVY televizní a rozhlasové do r. 89 = pod správu – supervizí MK ČR
Zdůvodnění proč neplatit ČT a ČRo poplatky – nebo platit podle příjmových skupin, důchodci neplatí.
ZAHÁJENÍ KAMPANĚ: NE koncesionářským poplatkům
Víte, proč se nemají – NEJEN PROZATÍM – zvyšovat koncesionářské poplatky České televizi a Českému rozhlasu?
Protože tyto instituce stále neplní své zákonem stanovené povinnosti (A TO MIMO JINÉ)
V oblasti ekonomické a řídící
Neexistuje odpovídající organizační a řídící struktura.
V oblast i programové
Neexistuje ucelená a dlouhodobě realizovaná koncepce programového plánování a výroby (se zpětnou kontrolní vazbou) podle zadání, tj. plnění veřejné služby v oblasti zábavné, vzdělávací a zpravodajsko-publicistické.
Jinak půjde pořád o podporu „vnitřní privatizace“ za veřejné peníze, za peníze občanů.
…………………………………………………………………………………………………
PŘÍLOHA K DŮVODOVÉ ZPRÁVĚ
o novele zákona o České televizi a Českém rozhlase
V současné ekonomické i sociální situaci (a to i v evropském kontextu) se jeví jako nezbytná komplexní novelizace zákonů o ČT a Čro. K obdobným závěrům došly i další evropské země a jejich veřejnoprávní média se podrobují změnám jak co do financování, tak i úkolů a činností.
Účelem novelizace je:
- zásadní změna způsobu financování obou médií veřejné služby a z toho plynoucí
– přechod obou médií do režimu financování státního podniku/alt. příspěvkové organizace státu
– postupné ukončení financování obou médií z koncesionářských poplatků, pro financování bude vhodné/nutné využívat příspěvek ze státního rozpočtu, příjmy z reklamy, sponzoringu a výnosů z komerčně využitelných archivních činností aj.
- nové vymezení základních úkolů ČT a Čro, přechod od suplování úkolů komerčních médií k výkonu „čisté“ veřejné služby pro stát/občany;
III. doplnění činnosti obou médií o (výhradní) výkon archivní služby v oblasti filmového dědictví a audiovize, a to mj. postupným sloučením s Národním filmovým archivem.
Novelizace předpokládá rovněž postupné sloučení České televize a Českého rozhlasu a související prodej, pronájem či nové využití nepotřebných nemovitostí.
Proč jsou nezbytné tak podstatné změny?
Informační společnost 21. století zásadně mění dřívější přístup ke standardům médií veřejné služby.
Nové komunikační platformy typu Netflix, ale i rozšíření technických i obsahových možností pro „klasické“ vysílací služby jsou pro média veřejné služby zatím nepříliš vnímaným či pozitivně přijímaným fenoménem. Má-li si ČT popř. i ČRo do budoucna udržet jasně definované místo v televizním (rozhlasovém) dění a nezahltit sama sebe neustálými nároky na peníze koncesionářů, bude nutné nejen (zákonem definované) celkové zeštíhlení obou médií, oproštění od komercializace velké části vlastní výroby a vysílání a cílené zaměření na menší rozsah tzv. „čisté“ veřejné služby, tzn. i jako kulturní instituce, vzdělávací (+ tzv pop-věd) s ohledem na ochranu dětí, rodin atd., apod.
Žádoucí se jeví (v optimálním případě) i převzetí role či vznik nového velkého zprostředkovatele významné části NEJEN komerční služby („fabriky“) pro ostatní vysilatele, výrobce aj. Samotný areál Kavčích Hor a jeho technické, výrobní, personální kapacity mohou tuto roli plnit.